Organizace

Evropský systém centrálních bank

Evropský systém centrálních bank (ESCB) se skládá z:

• Evropské centrální banky (ECB) a
• národních centrálních bank všech 27 členských států EU.

To znamená, že ESCB zahrnuje i národní centrální banky těch členských států EU, které dosud euro nezavedly, a to buď z důvodu jejich zvláštního postavení (Dánsko, Velká Británie), nebo proto, že se na ně vztahuje výjimka. K těm patří v současnosti Švédsko a sedm z dvanácti členských států, které k EU přistoupily od května 2004. Tyto státy si tedy ponechávají své národní měny, provádějí vlastní měnovou politiku a jejich centrální banky si prozatím zachovávají měnovou suverenitu. Nepodílí se tedy na plnění základních činností Měnové unie, jako je provádění měnové politiky eurozóny.

Národní centrální banky zemí mimo eurozónu jsou však vázány zásadami měnové politiky zaměřené na stabilitu cen. Členství v ESCB znamená, že s Eurosystémem v různé míře spolupracují v několika oblastech, jako je účast v platebním systému TARGET2 a podpora při sběru statistických údajů. Kromě toho evropský mechanismus směnných kurzů II (ERM II) vytváří rámec pro spolupráci s Eurosystémem v oblasti měnové a kurzové politiky. Institucionálním fórem pro takovou spolupráci je Generální rada ECB.

Právní základ ESCB je dán Smlouvou o založení Evropského společenství (přejmenovanou na Smlouvu o fungování Evropské unie, v platnosti od 1. prosince 2009) a Statutem Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky (Statut ESCB). Smlouva svěřuje obecně do působnosti ESCB výkon funkcí centrální banky ve vztahu k euru. Příslušné úkoly a funkce ECB a národních centrálních bank pak konkrétněji vymezuje Statut ESCB.

Znění Smlouvy o fungování Evropské unie a Statutu ESCB, který je k ní připojen, je k dispozici na internetové stránce http://eur-lex.europa.eu/cs/treaties/index.htm.