Organizace

Úkoly ECB (2/2)

ECB je dále odpovědná za:

• Spolupráce na mezinárodní a evropské úrovni: ECB se účastní zasedání různých mezinárodních a evropských fór a prezentuje zde svá stanoviska. V prosinci 1998 byl ECB jako jediné centrální bance na světě udělen statut pozorovatele u Mezinárodního měnového fondu (MMF) a nyní se účastní všech zasedání Výkonné rady MMF týkajících se témat spojených s Hospodářskou a měnovou unií. Z tohoto důvodu má ECB ve Washingtonu stálé zastoupení. Kromě toho se účastní jednání skupin zemí G7, G20 a Rady pro finanční stabilitu. Na evropské úrovni je prezident ECB pravidelně zván na jednání Euroskupiny, neformálních měsíčních setkání ministrů financí států eurozóny. ECB se rovněž může účastnit zasedání Rady EU, kdykoli se projednávají témata související s cíli a úkoly Eurosystému.
• Statutární zprávy: Povinnost předkládat zprávy je zakotvena ve Statutu Evropského systému centrálních bank (článek 15). ECB vydává Měsíční bulletin, konsolidovanou týdenní rozvahu Eurosystému a výroční zprávu.
• Sledování finančních rizik: Do této oblasti spadá posuzování rizik spojených s cennými papíry, ať již nakoupenými v rámci investice vlastních prostředků a devizových rezerv ECB nebo s těmi cennými papíry, které byly přijaty jako zajištění v úvěrových operacích Eurosystému.
• Vykonávání poradní funkce pro instituce Unie a vnitrostátní orgány: ECB přijímá „stanoviska“ k návrhům legislativy EU i jednotlivých států, které se dotýkají pravomocí ECB.
• Provoz informačních systémů: ECB a národní centrální banky vytvořily řadu společných provozních systémů, které usnadňují provádění decentralizovaných operací. Tyto systémy poskytují „logistickou“ podporu pro funkční integritu Eurosystému a zahrnují informační systémy, aplikace a postupy. Tyto systémy propojují národní banky prostřednictvím centra, které je umístěno v sídle ECB.
• Strategické a taktické řízení devizových rezerv ECB: Sem patří definování dlouhodobých preferencí poměru rizika a návratnosti devizových rezerv (strategická alokace aktiv), řízení poměru rizika a návratnosti v souvislosti s převládajícími podmínkami na trhu (taktická alokace aktiv) a formulace investičních pokynů a celkového operačního rámce.