Navigation Path: Home > Publications > Monthly Bulletin > Editorials > 2008 > 13. listopadu 2008
Na základě pravidelné hospodářské a měnové analýzy Rada guvernérů ECB na svém zasedání dne 6. listopadu rozhodla, že dále sníží základní nabídkovou sazbu pro hlavní refinanční operace Eurosystému o 50 bazických bodů na 3,25 % s účinností od začátku nového udržovacího období dne 12. listopadu 2008. Dále bylo přijato rozhodnutí o snížení úrokových sazeb pro mezní zápůjční facilitu a vkladovou facilitu o 50 bazických bodů na 3,75 % a 2,75 %, rovněž s účinností ode dne 12. listopadu 2008. Tato rozhodnutí následovala koordinované snížení úrokových sazeb dne 8. října 2008.
Podle Rady guvernérů se výhled cenové stability dále zlepšil. Předpokládá se, že míra inflace bude v příštích měsících i nadále klesat a během roku 2009 dosáhne úrovně odpovídající cenové stabilitě. Je pravděpodobně, že napětí na finančních trzích, které stále sílí a rozšiřuje se, bude ve světě i v eurozóně tlumit poptávku po delší dobu. Lze očekávat, že v takové situaci a s přihlédnutím k výraznému poklesu cen komodit v posledních měsících by se cenové, nákladové a mzdové tlaky v eurozóně měly rovněž zmírňovat. Současně zůstává tempo růstu peněžní zásoby vysoké, avšak nadále vykazuje další znaky zpomalování. Z dostupných údajů a ze současné analýzy Rady guvernérů celkově vyplývá další zmírnění proinflačních rizik ve střednědobém horizontu, který je pro měnovou politiku relevantní, ačkoli tato rizika ještě zcela nepominula. V dané situaci je proto nezbytné, aby všechny zúčastněné strany, včetně orgánů státní správy, hospodářských subjektů stanovujících ceny a sociálních partnerů, plně dostály své odpovědnosti. Nejistota vyplývající z vývoje na finančních trzích zůstává na mimořádně vysoké úrovni a budoucí vývoj bude výjimečně složitý. Rada guvernérů očekává od bankovního sektoru, že se bude podílet na obnovení důvěry. Rada guvernérů bude nadále udržovat inflační očekávání pevně ukotvená na úrovni odpovídající jejímu střednědobému cíli. Tím podporuje trvale udržitelný růst a zaměstnanost a též přispívá k finanční stabilitě. Rada guvernérů bude tedy veškerý vývoj v dalším období nadále velmi pečlivě sledovat.
Pro současný vývoj hospodářské aktivity je nadále charakteristická mimořádně vysoká míra nejistoty, která je z velké části vyvolána napětím na finančních trzích, které v poslední době stále sílí a rozšiřuje se. Nepříznivé dopady se projevují v celé světové ekonomice, neboť napětí se stále více přelévá z finančního sektoru do reálné ekonomiky a z hospodářsky vyspělých zemí do rozvíjejících se ekonomik. Pokud jde o eurozónu, nejnovější průzkumy potvrzují, že dynamika hospodářské aktivity výrazně ztrácí na síle, společně se slabou domácí i zahraniční poptávkou a se zpřísněním podmínek financování. Pohled do budoucna ukazuje, že bude nadále nutné zajistit, aby byly položeny zdravé základy pro hospodářské oživení. Má-li k tomu dojít co nejdříve, je zcela nezbytné v rámci makroekonomického rozhodovacího procesu zachovat disciplinovaný postup, neztrácet ze zřetele střednědobou perspektivu a dále zamezit sekundárním dopadům. Neméně důležité je, aby bankovní sektor vzal plně v úvahu výrazná podpůrná opatření přijatá vládami, jejichž cílem je řešení turbulencí na finančních trzích. Tato opatření mají vést k posilování důvěry ve finanční systém a mají napomáhat tomu, aby se předcházelo nepřiměřeným omezením nabídky bankovních úvěrů pro podniky a domácnosti. Důvěru by tato opatření měla znovu přinést ve spojení s nedávným výrazným poklesem cen komodit.
Podle Rady guvernérů se již projevila řada rizik zpomalení hospodářské aktivity, která byla identifikována již dříve, a to obzvláště rizika vyplývající z napětí na finančních trzích. K dalším rizikům zpomalení nadále patří nerovnoměrný vývoj v důsledku celosvětové nerovnováhy a rostoucí protekcionistické tlaky, jakož i možnost obnoveného růstu cen komodit.
Pokud jde o cenový vývoj, meziroční míra inflace měřená pomocí HICP zůstává od loňského podzimu podstatně nad úrovní odpovídající cenové stabilitě. Od července však průběžně klesá: podle předběžného odhadu Eurostatu se ze srpnové hodnoty 3,8 % a z 3,6 % v září snížila v říjnu na 3,2 %. Tato nadále vysoká míra inflace je vyvolána především přímými i nepřímými dopady předchozího prudkého růstu světových cen energií a potravin. Navíc podstatně vzrostly jednotkové mzdové náklady, a to v důsledku silného růstu mezd v první polovině roku navzdory slabší dynamice růstu a ve spojení se zpomalením růstu produktivity práce během téhož období.
Pokud jde o budoucí vývoj, současný prudký pokles cen komodit a pokračující oslabování poptávky naznačují, že meziroční míra inflace měřená pomocí HICP bude v příštích měsících i nadále klesat a během roku 2009 dosáhne úrovně odpovídající cenové stabilitě. V závislosti zejména na budoucím vývoji cen ropy a dalších komodit nelze vyloučit ještě výraznější zpomalení inflace měřené HICP přibližně v polovině příštího roku, obzvláště v důsledku změn srovnávací základny. Uvedené pohyby by měly být krátkodobé, tedy nepodstatné z hlediska měnové politiky. Odhlédneme-li od této volatility, proinflační rizika pro cenovou stabilitu v horizontu, který je pro měnovou politiku relevantní, se zmírňují. Další proinflační rizika pak spočívají v neočekávaném nárůstu cen komodit, nepřímých daní či regulovaných cen, jakož i v rozsáhlých, sekundárních dopadech v souvislosti s rozhodováním při tvorbě cen a mezd, a to obzvláště v ekonomikách, kde se nominální mzdy indexují podle růstu spotřebitelských cen. Rada guvernérů nadále vyzývá k tomu, aby se takové systémy zrušily. Je nezbytné zajistit, aby střednědobá až dlouhodobá inflační očekávání zůstala pevně ukotvena na úrovni odpovídající cenové stabilitě.
Pokud jde o měnovou analýzu, meziroční tempo růstu širokých peněžních a úvěrových agregátů sice zůstávalo ještě vysoké, nadále však v září oslabovalo. V odpovídající střednědobé perspektivě potvrzují měnové údaje z období do září, že se proinflační rizika zmírnila, zcela však ještě nevymizela.
Z podrobnějšího posouzení peněžních a úvěrových údajů vyplývá, že nedávné zesílení napětí na finančních trzích již přináší konkrétní dopady, a to především v podobě odlivu prostředků z fondů peněžního trhu a jejich výraznějšího přílivu do jednodenních vkladů. Celkový dopad nejistoty investorů na to, jak alokují svá portfolia, se však ještě ukáže v dalších měsících. Pro nadcházející období tak nelze vyloučit ani přesuny ve struktuře portfolií mezi neměnovými a měnovými aktivy, ani přesuny mezi různými druhy měnových aktiv. Tyto účinky proto bude zapotřebí vzít v úvahu při hodnocení měnového růstu a jeho vlivu na cenovou stabilitu ve střednědobém výhledu.
Ze zářijových údajů také vyplývá, že sílící a rozšiřující se napětí na finančních trzích vedlo ke snížení tempa poskytování bankovních úvěrů rezidentům v eurozóně, přičemž se nejčastěji projevovalo v menší držbě cenných papírů. Zároveň pro eurozónu jako celek platí, že do září nic nenasvědčovalo tomu, že by se zhoršila dostupnost bankovních úvěrů pro domácnosti a nefinanční podniky. Konkrétně ze složení splatnosti úvěrů vyplývá, že nefinanční podniky nadále získávaly finanční prostředky, a to i s poměrně delší dobou splatnosti. K vytvoření zásadního stanoviska jsou však zapotřebí další údaje a analýzy.
Lze tedy shrnout, že sílící a rozšiřující se napětí na finančních trzích bude pravděpodobně tlumit poptávku ve světě i v eurozóně, a to po delší dobu. Lze očekávat, že v dané situaci a s přihlédnutím k výraznému poklesu cen komodit v posledních měsících by se cenové, nákladové a mzdové tlaky v eurozóně měly rovněž zmírňovat. Tempo růstu peněžní zásoby zůstává sice stále vysoké, v této souvislosti však nadále existují další známky jeho zpomalování. Porovnání výsledků hospodářské analýzy a analýzy měnového vývoje potvrzuje další snižování proinflačních rizik ve střednědobém horizontu, který je pro měnovou politiku relevantní, ačkoli tato rizika zcela nepominula. V dané situaci je proto nezbytné, aby všechny zúčastněné strany, včetně orgánů státní správy, hospodářských subjektů stanovujících ceny a sociálních partnerů, plně dostály své odpovědnosti. Nejistota vyplývající z vývoje na finančních trzích zůstává na mimořádně vysoké úrovni a budoucí vývoj bude výjimečně složitý. Rada guvernérů očekává od bankovního sektoru, že se bude podílet na obnovení důvěry. Rada guvernérů bude nadále udržovat inflační očekávání pevně ukotvená na úrovni odpovídající jejímu střednědobému cíli. Tím podporuje trvale udržitelný růst a zaměstnanost a též přispívá k finanční stabilitě. Rada guvernérů bude tedy veškerý vývoj v dalším období nadále velmi pečlivě sledovat.
Pokud jde o fiskální politiku, ze střednědobé problematiky, kam například spadá stárnutí obyvatelstva, vyplývá potřeba, aby se fiskální politika zaměřila na střednědobou udržitelnost a podílela se tak na posilování důvěry. Proto je tedy zapotřebí, a v nedávné době bylo toto stanovisko potvrzeno Radou ECOFIN a Evropskou radou, aby byla ustanovení Maastrichtské smlouvy a Paktu stability a růstu týkající se fiskální politiky nadále bezezbytku uplatňována. Fiskální pravidla jsou jedním z nepostradatelných opěrných bodů HMU a jednotné měny, a musejí proto zůstat nedotčena, aby se tak nepodrývala důvěra v udržitelnost fiskální politiky. V současné situaci je pak nezbytné, aby statistické údaje o vládních intervencích byly kvalitní a včasné, což umožní vynakládat veřejné prostředky transparentně a odpovědně.
Pokud jde o strukturální politiku, přetrvávající období slabé hospodářské aktivity a značné nejistoty ohledně výhledu hospodářského vývoje si ze strany hospodářství eurozóny vyžádá výraznou míru odolnosti. Současnou situaci je tedy zapotřebí vnímat jako příležitost k intenzivnějšímu uskutečňování potřebných domácích reforem, aby tak jednotlivé země mohly plně využívat výhody, jež plynou ze zvýšených možností mezinárodního obchodu a integrace trhů, v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství s volnou konkurencí.
Toto vydání Měsíčního bulletinu obsahuje tři články. První článek vysvětluje, proč je z hlediska měnové politiky důležité sledovat vývoj mzdových nákladů a ukazatele konkurenceschopnosti v jednotlivých zemích eurozóny. V druhém článku je představen rámec pro oceňování akciových trhů a prémie za akciové riziko. Třetí článek se ohlíží za deseti lety systému TARGET a pojednává o zahájení činnosti systému TARGET2.
nahoru
