ÚVODNÍ SLOVO

11. prosince 2008 - Měsíční bulletin

Na základě pravidelné hospodářské a měnové analýzy Rada guvernérů ECB na svém zasedání dne 4. prosince rozhodla, že sníží základní úrokové sazby ECB o dalších 75 bazických bodů. Základní nabídková sazba pro hlavní refinanční operace Eurosystému se tedy snížila na 2,50 % a úroková sazba pro mezní zápůjční facilitu a vkladovou facilitu klesla na 3,00 % a 2,00 %, a to s účinností od 10. prosince 2008. Tento krok následuje po dvou sníženích základních úrokových sazeb ECB o 50 bazických bodů, která byla oznámena 8. října a 6. listopadu 2008. Od svého předchozího zasedání zaznamenala Rada guvernérů stále více důkazů o tom, že se inflační tlaky dále snižují, a do budoucna se očekává, že ve střednědobém horizontu, který je pro měnovou politiku relevantní, dosáhne míra inflace úrovně odpovídající cenové stabilitě a podpoří kupní sílu příjmů a úspor. Pokles míry inflace je především důsledkem poklesu cen komodit a výrazného zpomalení hospodářské aktivity. Z velké míry souvisí s vlivem zesilování a rozšiřování napětí na finančních trzích také předpokládaný útlum poptávky ve světě i v eurozóně, a to po delší období. Rada guvernérů současně konstatuje, že i když tempo měnové expanze zůstalo vysoké, dále zpomalovalo. Rada guvernérů zdůrazňuje, že míra nejistoty zůstává mimořádně vysoká. Rada guvernérů bude nadále udržovat inflační očekávání pevně ukotvená na úrovni odpovídající jejímu střednědobému cíli, aby podpořila trvale udržitelný růst a zaměstnanost a též přispěla k finanční stabilitě, a bude tedy veškerý vývoj v dalším období nadále velmi pečlivě sledovat.

Pokud jde o hospodářskou analýzu, napětí na finančních trzích od září zesiluje a rozšiřuje se a stále více se přelévá z finančního sektoru do reálné ekonomiky. Jeho nepříznivé dopady se projevují v celé světové ekonomice. Řada rizik pro zpomalení hospodářské aktivity, která byla označena již dříve, se v Eurozóně naplnila a podle předběžného odhadu Eurostatu vedla ve třetím čtvrtletí ke zpomalení mezičtvrtletního růstu reálného HDP o 0,2 %. Dostupné údaje z průzkumů a měsíční ukazatele za říjen a listopad naznačují, že hospodářská aktivita ve čtvrtém čtvrtletí 2008 dále oslabovala.

Pokud jde o další vývoj, na základě analýzy a hodnocení Rady guvernérů se předpokládá, že celosvětový slabý hospodářský růst a velmi pomalá dynamika domácí poptávky potrvají několik dalších čtvrtletí. Podle makroekonomických projekcí pro eurozónu z prosince 2008, které sestavili odborníci Eurosystému, by mělo následně dojít k postupnému oživení, které bude podporováno poklesem cen komodit a předpokladem, že se zlepší podmínky ve vnějším prostředí a napětí na finančních trzích oslabí. Podle těchto projekcí by se měl roční růst reálného HDP pohybovat mezi 0,8 a 1,2 % v roce 2008, mezi -0,1 a 0,0 % v roce 2009 a mezi 0,5 a 1,5 % v roce 2010. Tyto hodnoty představují výraznou úpravu směrem dolů v porovnání s projekcemi pracovníků ECB pro rok 2008 a rok 2009, které byly zveřejněny v září. Prognózy mezinárodních organizací byly také upraveny směrem dolů a celkově odpovídají projekcím odborníků Eurosystému z prosince 2008.

Podle Rady guvernérů zůstává výhled hospodářské aktivity spojen s mimořádně vysokou mírou nejistoty. Převládají rizika zpomalení hospodářského růstu, která souvisejí především s možností, že napětí na finančních trzích bude mít výraznější dopad na reálnou ekonomiku, i s obavami z protekcionistických tlaků jakož i s možností nerovnoměrného vývoje v důsledku celosvětové nerovnováhy.

Je třeba, aby všechny zúčastněné strany přispěly svým dílem k vytvoření zdravých základů pro udržitelné oživení. Aby k němu mohlo dojít co možná nejdříve, je nezbytně nutné udržet disciplínu i střednědobou perspektivu při rozhodování na makroekonomické úrovni. Je to nejlepší způsob, jak podpořit důvěru. Významná opatření, která vlády vyhlásily při řešení napětí na finančních trzích, by měla být urychleně zavedena, aby pomohla zajistit důvěru ve finanční systém a zabránila omezení na straně nabídky úvěrů podnikům a domácnostem.

Pokud jde o cenový vývoj, meziroční míra inflace měřená pomocí HICP od června výrazně poklesla. Podle předběžného odhadu Eurostat dosáhla míra inflace měřená pomocí HICP v listopadu 2,1 % poté, co v říjnu byla na úrovni 3,2 % a v červenci na 4,0 %. Tento výrazný pokles celkové inflace od léta odráží především značné uvolnění světových cen komodit za několik uplynulých měsíců, které více než kompenzuje dopad prudkého růstu jednotkových mzdových nákladů v prvním pololetí letošního roku.

Pokud jde o budoucí vývoj, nižší ceny komodit a slábnoucí poptávka ukazují na další zmírňování inflačních tlaků. Očekává se, že meziroční míra inflace měřená pomocí HICP bude v příštích měsících nadále klesat a v horizontu, který je pro měnovou politiku relevantní, dosáhne úrovně odpovídající cenové stabilitě. Zejména podle budoucího vývoje cen ropy a dalších komodit nelze vyloučit ještě výraznější pokles inflace měřené pomocí HICP přibližně v polovině příštího roku, obzvláště v důsledku změn srovnávací základny. Právě také v důsledku změn srovnávací základy by míra inflace mohla ve druhé polovině roku opět vzrůst. Jakýkoli prudký pokles míry inflace měřené pomocí HICP by měl být krátkodobý a z hlediska měnové politiky tedy nepodstatný.

V souladu s tímto hodnocením by se podle projekcí z prosince 2008, které sestavili odborníci Eurosystému, měla roční míra inflace měřená pomocí HICP pohybovat mezi 3,2 a 3,4 % v roce 2008 a poklesnout na úroveň mezi 1,1 a 1,7 % v roce 2009. Pro rok 2010 by se inflace měřená pomocí HICP měla pohybovat mezi 1,5 a 2,1 %. Projekce inflace měřené pomocí HICP pro rok 2008 a 2009 byly upraveny výrazně směrem dolů ve srovnání s projekcemi ze září 2008, které sestavili pracovníci ECB, a odrážejí především velký pokles cen komodit a dopad slábnoucí poptávky na vývoj cen. V této souvislosti je třeba zdůraznit podmíněný charakter těchto projekcí, které jsou založeny na řadě metodických předpokladů, k nimž patří také předpoklady ohledně krátkodobých úrokových sazeb, budoucích cen ropy a neropných komodit. Navíc vycházejí tyto projekce z očekávání, že mzdové tlaky ve sledovaném období oslabí. Prognózy vypracované mezinárodními organizacemi přinášejí celkově obdobný pohled.

Odhlédneme-li od krátkodobé volatility celkové inflace měřené pomocí HICP, rizika pro cenovou stabilitu v horizontu, který je pro měnovou politiku relevantní, jsou oproti minulosti vyrovnanější. Neočekávané další poklesy cen komodit by sice mohly působit na snížení míry inflace, ale mohla by se naplnit také rizika pro cenovou stabilitu, zejména pokud by došlo ke zvratu nedávného pádu cen komodit nebo pokud by domácí cenové tlaky byly silnější než se předpokládalo. Je proto nezbytně nutné, aby subjekty stanovující ceny dostály svým povinnostem.

Pokud jde o měnovou analýzu, různé odhady tempa růstu širokých peněžních agregátů ukazují na trvalé, avšak zmírňující tempo měnové expanze v eurozóně. Trendy vývoje peněžní zásoby tedy podporují stanovisko, že inflační tlaky dále klesají, ale ve střednědobém až dlouhodobějším horizontu určitá proinflační rizika přetrvávají.

Je třeba vzít na vědomí, že zesilování napětí na finančních trzích od poloviny září znamená potenciální předěl ve vývoji peněžní zásoby. Poslední údaje o jejím vývoji a o vývoji objemu úvěrů naznačují, že toto posilování mělo výrazný dopad na chování účastníků trhu. Dosud měl takový vývoj podobu především přesunů složek v rámci širokého peněžního agregátu M3 a nikoli prudkých změn v jeho vývoji.

Poslední dostupné údaje (konkrétně do konce října) ukazují, že tempo růstu úvěrů nefinančnímu soukromému sektoru nadále zmírňovalo. Současně nebyly v eurozóně jako celku patrné žádné výrazné známky nedostatku úvěrů. Meziroční růst objemu úvěrů domácnostem rovněž dále zmírnil a odpovídal tak slabším vyhlídkám v ekonomice a na trhu s bydlením i náročnějším podmínkám financování. Tyto údaje signalizují, že zesílení napětí na finančních trzích má dopad na chování bank. Pokud jde o další vývoj, je pro vyvozování zásadních závěrů třeba dalších údajů a analýz.

Celkově tedy vývoj stále více nasvědčuje tomu, že inflační tlaky dále zeslabují a míra inflace by měla odpovídat cenové stabilitě v horizontu, který je z hlediska měnové politiky relevantní, a podpořit tak kupní sílu příjmů a úspor. Pokles inflace je způsoben především pádem cen komodit a výrazným zpomalením hospodářské aktivity zejména v souvislosti s globálním vlivem napětí na finančních trzích. Porovnání výsledků hospodářské analýzy a analýzy měnového vývoje tento závěr potvrzuje. I když tempo měnové expanze zůstává vysoké, nadále zpomaluje. Po posouzení všech dostupných informací a analýz se Rada guvernérů rozhodla snížit základní úrokové sazby ECB o dalších 75 bazických bodů. Celkově zůstává míra nejistoty mimořádně vysoká. Rada guvernérů bude nadále udržovat inflační očekávání pevně ukotvená na úrovni odpovídající jejímu střednědobému cíli, aby podpořila trvale udržitelný růst a zaměstnanost a též přispěla k finanční stabilitě. Rada guvernérů bude tedy veškerý vývoj v dalším období nadále velmi pečlivě sledovat.

Pokud jde o fiskální politiku, Rada guvernérů považuje za zásadní, aby byla udržena disciplína a střednědobá perspektiva a zároveň se plně zohlednily důsledky všech krátkodobějších opatření na fiskální udržitelnost. Je nezbytně nutné, aby si veřejnost udržela důvěru k fiskální politice a aby se plně uplatňoval fiskální rámec EU založený na pravidlech včetně zachování jeho celistvosti. Ustanovení Smlouvy z Nice a Paktu stability a růstu vyžadují střednědobou perspektivu a poskytují nezbytnou flexibilitu. Automatické fiskální stabilizační mechanismy jsou v eurozóně poměrně značné a jsou zdrojem silné fiskální podpory pro oslabující ekonomiku. Tam, kde je k dispozici manévrovací prostor, by mohla být účinná dodatečná rozpočtová opatření, pokud se uplatní ve správnou dobu, jsou cílená a dočasná.

Z hlediska strukturální politiky naznačuje stávající období slabé hospodářské aktivity a vysoké nejistoty spojené s hospodářským výhledem, že je třeba posílit odolnost a flexibilitu hospodářství eurozóny. Reformy na trzích zboží a služeb by měly posílit konkurenci a zrychlit efektivní restrukturalizaci. Reformy na trhu práce by měly usnadnit odpovídající stanovování mezd i mobilitu pracovních sil mezi odvětvími i regiony. Na současnou situaci je třeba pohlížet jako na katalyzátor, který pomůže uskutečnit nezbytné domácí reformy v souladu se zásadou otevřeného tržního hospodářství a volné soutěže.