Navigation Path: Home > Publications > Monthly Bulletin > Editorials > 2011 > 15. září 2011
Na základě své pravidelné hospodářské a měnové analýzy rozhodla Rada guvernérů na svém zasedání 8. září 2011, že ponechá základní úrokové sazby ECB beze změny. Inflace zůstává na zvýšené úrovni, v příštích měsících bude pravděpodobně nadále nad 2 % a příští rok se sníží. Tempo růstu peněžní zásoby přitom zůstává stále mírné, zatímco je nadále dostatek peněžní likvidity. Tempo hospodářského růstu v eurozóně v souladu s očekáváním ve druhém čtvrtletí zpomalilo poté, co v prvním čtvrtletí silně rostlo. V dalším období očekává Rada guvernérů mírný růst ekonomiky v eurozóně, přičemž tento výhled je spojen s obzvlášť vysokou mírou nejistoty a prohloubenými riziky zpomalení ekonomiky. Krátkodobé úrokové sazby jsou přitom nízké. Zatímco orientace měnové politiky zůstává akomodativní, některé podmínky financování se zpřísnily. Nadále má zásadní význam, aby se měnová politika soustředila na svůj mandát udržovat ve střednědobém horizontu cenovou stabilitu, aby se tak zajistilo, že nedávný vývoj cen nevyvolá ve střednědobém horizontu plošné inflační tlaky. V příštím období je nezbytná velmi pečlivá analýza všech nových údajů a veškerého dalšího vývoje. Inflační očekávání v eurozóně musí zůstat pevně ukotvena na úrovni, která odpovídá cíli Rady guvernérů zachovat míru inflace ve střednědobém horizontu pod 2 %, ale blízko této úrovně. Takové ukotvení inflačních očekávání je předpokladem k tomu, aby měnová politika mohla přispívat k hospodářskému růstu a vytváření pracovních míst v eurozóně. Rada guvernérů bude veškerý další vývoj velmi pečlivě sledovat.
Poskytování likvidity a režim přidělování pro refinanční operace budou nadále zajišťovat, aby banky v eurozóně neměly omezen přístup k likviditě. Všechna mimořádná opatření přijatá během období silného napětí na finančních trzích mají přechodný charakter.
Pokud jde o hospodářskou analýzu, ve druhém čtvrtletí 2011 zpomalilo mezičtvrtletní tempo růstu reálného HDP v eurozóně na 0,2 % poté, co v prvním čtvrtletí dosáhlo úrovně 0,8 %. V souladu s očekáváním odezněl vliv dočasných faktorů, které zvyšovaly tempo růstu počátkem roku, a negativní účinek mělo zemětřesení v Japonsku a zpožděný vliv růstu cen ropy v minulosti. Co se týče budoucího období, zdá se, že dynamiku hospodářské aktivity v eurozóně tlumí vývoj v několika oblastech, včetně zpomalení tempa růstu světové ekonomiky, související pokles cen akcií a podnikatelské důvěry a nepříznivé vlivy vyplývající z pokračujícího napětí na trzích se státními dluhopisy několika zemí eurozóny. V důsledku toho se očekává, že reálný HDP poroste ve druhé polovině letošního roku velmi mírně. Rada guvernérů zároveň očekává, že hospodářská aktivita v eurozóně bude těžit z pokračujícího růstu světové ekonomiky i akomodativní orientace měnové politiky a jednotlivých opatření přijatých k podpoře fungování finančního sektoru.
Toto hodnocení se odráží také v makroekonomických projekcích pro eurozónu ze září 2011, které sestavili pracovníci ECB. Podle těchto projekcí by měl roční růst reálného HDP v roce 2011 dosáhnout úrovně mezi 1,4 a 1,8 % a v roce 2012 mezi 0,4 a 2,2 %. V porovnání s makroekonomickými projekcemi růstu reálného HDP pro rok 2011 a 2012, které sestavili odborníci Eurosystému v červnu 2011, tak byla rozmezí revidována směrem dolů.
Podle hodnocení Rady guvernérů převládají v eurozóně v prostředí obzvlášť vysoké míry nejistoty rizika hospodářského zpomalení. Tato rizika souvisejí s pokračujícím napětím v některých segmentech finančních trhů v eurozóně i na globální úrovni a s možností, že se tyto tlaky přelijí do reálné ekonomiky eurozóny. Také souvisejí s dalším růstem cen energií, protekcionistickými tlaky a možností nesourodé korekce globálních nerovnováh.
Co se týče vývoje cen, meziroční míra inflace měřené HICP dosáhla v eurozóně podle předběžného odhadu Eurostatu v srpnu 2011 úrovně 2,5 %, stejně jako v červenci. Míra inflace zůstává od konce loňského roku na poměrně vysokých úrovních, k čemuž přispěly především vyšší ceny energií a dalších komodit. Pokud jde o další vývoj, je pravděpodobné, že míra inflace zůstane v dalších měsících jednoznačně nad 2 %. Soudě podle vývoje cen ropy na trzích s futures by poté měla inflace v roce 2012 klesnout pod úroveň 2 %. Tento vývoj odráží očekávání poměrně stabilního vývoje růstu mezd při mírném hospodářském růstu.
Tyto úvahy se odrazily v makroekonomických projekcích pro eurozónu ze září 2011 sestavených pracovníky ECB, podle nichž by měla roční inflace měřená HICP dosáhnout v roce 2011 úrovně mezi 2,5 a 2,7 % a v roce 2012 mezi 1,2 a 2,2 %. V porovnání s makroekonomickými projekcemi z června 2011, které sestavili odborníci Eurosystému, bylo rozpětí inflace měřené HICP pro rok 2011 ponecháno beze změny, zatímco rozpětí pro rok 2012 je mírně užší. Je nezbytné připomenout, že uvedené projekce jsou podmíněny řadou čistě metodických předpokladů.
Rada guvernérů považuje rizika pro cenový vývoj ve střednědobém horizontu celkově za vyrovnaná. Rizika zvýšení inflace souvisejí především s možností vyššího než očekávaného nárůstu cen ropných i neropných komodit a zvýšení nepřímých daní a regulovaných cen, a to v důsledku potřeby provádět v následujících letech fiskální konsolidaci. Hlavní rizika snížení inflace souvisejí s dopadem slabšího než očekávaného růstu v eurozóně i na světové úrovni.
Pokud jde o měnovou analýzu, meziroční tempo růstu agregátu M3, které v červnu 2011 činilo 1,9 %, bylo v červenci na úrovni 2,0 %. Meziroční růst úvěrů soukromému sektoru činil v červenci 2,4 % poté, co byl v červnu na úrovni 2,5 %. Odhlédneme-li od měsíčních údajů a vlivů mimořádných faktorů, trendy růstu širokého peněžního agregátu a úvěrů se v posledních měsících v zásadě stabilizovaly. Celkově tempo růstu peněžní zásoby zůstává mírné. Současně je stále dostatek peněžní likvidity naakumulované před obdobím napětí na finančních trzích.
Pohled na složky agregátu M3 ukazuje, že meziroční tempo růstu M1 v červenci kleslo na 0,9 %, zatímco tempo růstu ostatních krátkodobých vkladů zůstalo beze změny na úrovni 3,7 %. Tento vývoj nadále částečně odráží postupný nárůst úročení krátkodobých termínovaných a spořících vkladů v posledních měsících. Na straně protipoložek nadále mírně posilovalo meziroční tempo růstu úvěrů nefinančním podnikům z červnové úrovně 1,5 % na 1,6 % v červenci, zatímco meziroční tempo růstu úvěrů domácnostem se patrně stabilizovalo kolem 3 %.
Celková velikost rozvah MFI zůstala v posledních měsících v zásadě beze změny. V případě potřeby poskytnout dostatečný prostor pro rozšíření úvěrování soukromému sektoru je nezbytně nutné, aby banky nerozdělily zisk, využily trhu k dalšímu posílení své kapitálové základny nebo plně využily opatření vlády na podporu rekapitalizace, a to v souladu se závěry nedávno provedených zátěžových testů.
Na základě své pravidelné hospodářské a měnové analýzy tedy Rada guvernérů rozhodla, že ponechá základní úrokové sazby ECB beze změny. Inflace zůstává na zvýšené úrovni, v příštích měsících bude pravděpodobně nadále nad 2 % a příští rok se sníží. Srovnání s informacemi z měnové analýzy potvrzuje, že tempo růstu peněžní zásoby přitom zůstává stále mírné, zatímco je nadále dostatek peněžní likvidity. Tempo hospodářského růstu v eurozóně v souladu s očekáváním ve druhém čtvrtletí zpomalilo poté, co v prvním čtvrtletí silně rostlo. V dalším období očekává Rada guvernérů mírný růst ekonomiky v eurozóně, přičemž tento výhled je spojen s obzvlášť vysokou mírou nejistoty a prohloubenými riziky zpomalení ekonomiky. Krátkodobé úrokové sazby jsou přitom nízké. Zatímco orientace měnové politiky zůstává akomodativní, některé podmínky financování se zpřísnily. Nadále má zásadní význam, aby se měnová politika soustředila na svůj mandát udržovat ve střednědobém horizontu cenovou stabilitu, a nedávný vývoj cen tak nevyvolal ve střednědobém horizontu plošné inflační tlaky. V příštím období je nezbytná velmi pečlivá analýza všech nových údajů a veškerého dalšího vývoje. Inflační očekávání v eurozóně musí zůstat pevně ukotvena na úrovni, která odpovídá cíli Rady guvernérů zachovat míru inflace ve střednědobém horizontu pod 2 %, ale blízko této úrovně. Takové ukotvení inflačních očekávání je předpokladem k tomu, aby měnová politika mohla přispívat k hospodářskému růstu a vytváření pracovních míst v eurozóně. Rada guvernérů bude veškerý další vývoj velmi pečlivě sledovat.
Pokud jde o fiskální politiku, několik vlád oznámilo další opatření, jejichž cílem je zajistit dosažení konsolidačních cílů a posílit právní základ pro vnitrostátní fiskální pravidla. Má-li být zajištěna důvěryhodnost, zásadní význam má nyní to, aby nebyla oznámená opatření odkládána na pozdější dobu a aby byla zavedena bezezbytku. Je zapotřebí, aby byly vlády připraveny zavést další konsolidační opatření, zejména na straně výdajů, pokud by se naplnila rizika týkající se dosažení stávajících fiskálních cílů. Země, jejichž hospodářský a fiskální vývoj je lepší, než se čekalo, by měly tohoto manévrovacího prostoru plně využít k rychlejšímu snižování schodku a dluhu. Je třeba, aby všechny vlády v eurozóně prokázaly pevnou odhodlanost bezezbytku dostát svým vlastním individuálním státním finančním závazkům, což je rozhodný prvek při zajištění finanční stability v eurozóně jako celku.
K zajištění důvěry, perspektivy hospodářského růstu a vytváření pracovních míst je nezbytné, aby byla fiskální konsolidace doprovázena strukturálními reformami. Rada guvernérů tedy apeluje na všechny vlády zemí eurozóny, aby rychle a s rozhodností zavedly zásadní a komplexní strukturální reformy. Ty pomohou těmto zemím posílit konkurenceschopnost, zvýšit pružnost jejich ekonomik a zvýšit potenciál jejich dlouhodobějšího růstu. V tomto ohledu mají zásadní význam reformy na pracovním trhu se zaměřením na odstranění rigidit a zavedení opatření, která zvyšují pružnost mezd. Zejména je nezbytné zrušit ustanovení o automatické indexaci mezd a posílit dohody na úrovni podniků tak, aby mohly být mzdy a pracovní podmínky přizpůsobeny konkrétním potřebám podniků. Tato opatření by měla být doprovázena strukturálními reformami, které zvýší konkurenceschopnost na trzích zboží a zejména služeb, – včetně liberalizace uzavřených profesí – a v případě potřeby privatizací služeb v současné době poskytovaných veřejným sektorem, což podpoří růst produktivity a konkurenceschopnost.
nahoru
