Prvním dnem roku 1999 se euro stalo jednotnou měnou pro více než 300 milionů obyvatel Evropy. V prvních třech letech tuto měnu nejprve nebylo vidět, používala se pouze v účetnictví, například při elektronických platbách. Hotovostní euro bylo zavedeno až 1. ledna 2002. Bankovky a mince národních měn, jako např. belgický frank nebo německou marku, nahradilo vždy v pevně stanovém kurzu.
Dnes jsou eurobankovky a mince zákonným platidlem v 17 z 27 členských států Evropské unie, včetně zahraničních departmentů, území a ostrovů, které jsou součástí některého státu eurozóny nebo jsou s ním spojeny. Jako celek tvoří tyto státy eurozónu. Euro však používají i malé státy Monako, San Marino a Vatikán, a to na základě formální dohody s Evropským společenstvím, a dále Andorra, Černá Hora a Kosovo, které ale formální dohodu neuzavřely.
| € | Měna |
|---|---|
| 1 | 40,3399 BEF (belgický frank) |
| 1 | 1,95583 DEM (německá marka) |
| 1 | 15.6466 EEK (estonská koruna) |
| 1 | 0,787564 IEP (irská libra) |
| 1 | 340,750 GRD (řecká drachma) |
| 1 | 166,386 ESP (španělská peseta) |
| 1 | 6,55957 FRF (francouzský frank) |
| 1 | 1936,27 ITL (italská lira) |
| 1 | 0,585274 CYP (kyperská libra) |
| 1 | 40,3399 LUF (lucemburský frank) |
| 1 | 0,429300 MTL (maltská lira) |
| 1 | 2,20371 NLG (holandský gulden) |
| 1 | 13,7603 ATS (rakouský šilink) |
| 1 | 200,482 PTE (portugalské escudo) |
| 1 | 239,640 SIT (slovinský tolar) |
| 1 | 30,1260 SKK (slovenská koruna) |
| 1 | 5,94573 FIM (finská marka) |
Oběh eurobankovek (a mincí) v rámci eurozóny je značný, což je dáno především cestovním ruchem, služebními cestami a přeshraničními nákupy. Národní bankovky se za hranice „stěhovaly“ i před zavedením eura – docházelo k tomu v mnohem menší míře a bankovky se pak musely navracet národní centrální bance, která je vydala. Bankovky se navracely především prostřednictvím komerčních bank. Tato „repatriace“ není v případě eura nutná. Zároveň ale dochází k tomu, že mnoho eurobankovek nezůstane ve státě, kde byly vydány – lidé je totiž převážejí a utrácejí také v dalších zemích eurozóny. Chtějí-li se proto národní centrální banky vyhnout nedostatku bankovek v jedné zemi a přebytku v jiné, musejí přesouvat eurobankovky z jednoho státu do druhého. Tyto velkoobjemové přesuny centrálně koordinuje a finančně zajišťuje ECB.
Od zavedení hotovostního eura v roce 2002 hodnota a množství eurobankovek v oběhu stabilně rostly. Hotovost je co do množství transakcí zdaleka nejvíce užívaným platebním prostředkem pro malé platby v eurozóně, i když z hlediska hodnoty má výrazně menší podíl. V posledních desetiletích se však úloha hotovosti v obou uvedených ohledech postupně snižuje, zatímco používání debetních i kreditních platebních karet roste a očekává se, že tento trend bude i pokračovat.
Hotovost má jakožto platební nástroj několik jedinečných vlastností:
Vzhledem k těmto vlastnostem není společnost ochotna se bez hotovosti obejít. Hotovost zůstane neodmyslitelným platebním nástrojem mnoho dalších let.
Jedním z hlavních úkolů Eurosystému je podle Smlouvy o fungování EU podporovat plynulé fungování platebních systémů. Eurosystém je vůči různým druhům platebních nástrojů neutrální, žádný nástroj neupřednostňuje. Centrální banky Eurosystému však mají za hotovost zvláštní odpovědnost, neboť jsou oficiálními emitenty eurobankovek. Dále většina z nich uvádí do oběhu euromince, které jsou vydávány členskými státy. Eurosystém je tak odhodlán podporovat hotovost jako všeobecně dostupný, snadno použitelný, spolehlivý a efektivní platební prostředek pro malé platby. V oblasti své působnosti Eurosystém sleduje a průběžně usiluje o bezpečnost, odolnost a efektivnost hotovostních cyklů v eurozóně.
V dubnu 2001 rozhodla Rada guvernérů ECB, že po skončení počáteční výměny hotovosti bude potřeba výrobu eurobankovek decentralizovat a vyváženě ji koordinovat. Od roku 2002 pak byly jednotlivé národní centrální banky v eurozóně pověřeny výrobou určeného podílu a určitých nominálních hodnot eurobankovek z celkového ročního objemu. Náklady na výrobu přiděleného podílu nese příslušná banka.
V září 2002 rozhodla Rada guvernérů o zřízení Strategické zásoby Eurosystému (ESS). Tato zásoba má být použita ve výjimečných případech, kdy např. Eurosystém nemá dostatečné logistické zásoby k pokrytí neočekávaného růstu poptávky po bankovkách nebo v případě náhlého přerušení jejich dodávky.
Logistické a strategické zásoby umožňují, aby národní centrální banky mohly vždy zareagovat na jakoukoli změnu v poptávce po bankovkách bez ohledu na to, zda poptávka vychází od členské země eurozóny nebo z vnějšku. Logistické zásoby pokrývají poptávku po bankovkách za běžných okolností a využívají se v těchto situacích:
Více informací naleznete v oddíle Právní rámec, cs.
nahoruV současné době pokračují přípravy na vydání druhé série eurobankovek. Budou obsahovat ochranné prvky, které lze snadno zkontrolovat, ale obtížně padělat, tak jako u současné série. Zároveň však budou tyto prvky modernější a dokonalejší, aby si udržely náskok před technologiemi tisku a reprodukce, kterých dnes mohou padělatelé využít.
Vydání prvních bankovek z druhé série eurobankovek se plánuje v několika dalších letech. Vydávání dalších bude probíhat po určitých obdobích, takže stávající série bude nakonec zcela nahrazena. Tak jako u první série budou nové bankovky nadále vycházet z „evropských epoch a uměleckých slohů“, lidé je tedy opět snadno rozpoznají.
nahoruPrávo vydávat eurobankovky má ECB i národní centrální banky členských zemí eurozóny. V praxi se ale o fyzické uvádění bankovek (a mincí) do oběhu a o jejich stahování z oběhu starají pouze národní centrální banky. ECB nemá k dispozici hotovostní přepážky a neúčastní se ani žádných pokladních operací. Pokud jde o euromince, jsou jejich zákonnými emitenty členské státy eurozóny. Činnosti týkající se mincí koordinuje na úrovni eurozóny Evropská komise. Další informace získáte na internetových stránkách Evropské komise.
ECB odpovídá za dohled nad činností národních centrálních bank a zavádí opatření, kterými se hotovostní služby v eurozóně dále harmonizují. Národní centrální banky pak odpovídají za fungování příslušného národního systému distribuce peněz, dále uvádějí bankovky a mince do oběhu prostřednictvím bankovního systému a v menším rozsahu také prostřednictvím maloobchodu. ECB tyto operace provádět nemůže, protože nemá své vlastní technické zázemí (distribuce, zpracování bankovek, úschova bankovek apod.).
nahoru
