Zdroj: ECB.
Zdroj: ECB.
Grafy na pravé straně ukazují změnu celkové hodnoty a množství eurobankovek v oběhu v období od roku 2002 do konce roku 2010.
Graf 1 znázorňuje růst hodnoty eurobankovek v oběhu (červená tečkovaná křivka) od jejich zavedení v lednu 2002. Na konci roku 2010 dosahovala jejich hodnota 840 mld. eur.
Graf 2 ukazuje růst množství eurobankovek v oběhu (červená tečkovaná křivka). Na konci prosince 2010 bylo v oběhu 14 mld. bankovek. Toto číslo zahrnuje rovněž bankovky uložené v bankách v podobě úspor.
Po zavedení hotovostního eura v roce 2002 rostla nepřetržitě hodnota i množství eurobankovek, ale tempo růstu nakonec kleslo - s jednou výjimkou. V říjnu 2008 došlo k jeho zřetelnému růstu po pádu investiční banky Lehman Brothers a prohloubení finanční krize. Mnoho lidí si vybíralo peníze ze spořících účtů. V důsledku toho prudce vzrostla v říjnu 2008 hodnota eurobankovek v oběhu o dalších 35–40 mld. eur.
V roce 2009 se situace vrátila do normálního stavu. Je zajímavé, že dodatečné bankovky, které byly uvedeny do oběhu v roce 2008, se zatím do národních centrálních bank zemí eurozóny nevrátily. To naznačuje, že lidé jak v eurozóně, tak mimo ni si bankovky ponechávají.
Obdobně rostla nepřetržitě od roku 2002 také hodnota a množství euromincí v oběhu. Na konci roku 2010 obíhalo celkem 93 mld. mincí a jejich hodnota dosahovala 22 mld. eur. Podíl mincí nízkých hodnot (mince 1, 2 a 5 centů) neustále rostl a dosáhl zhruba 60 % všech mincí v oběhu.
Z celkem 7 nominálních hodnot eurobankovek se pro každodenní platby nejvíce používají bankovky nižších a středních hodnot. Zpravidla jsou vydávány prostřednictvím bankomatů. Díky bankovkám vysokých nominálních hodnot (200 eur a 500 eur) mohou lidé držet velké množství hotovosti. Tyto bankovky slouží především k uchování hodnoty, ale používají se také k placení dražších položek.
Níže uvedené grafy ukazují množství obíhajících bankovek všech sedmi nominálních hodnot. Koncem roku 2010 bylo v oběhu přibližně 6 mld. bankovek o nominální hodnotě 50 eur. Ty představovaly téměř 40 % všech bankovek v oběhu a jednu třetinu celkové hodnoty bankovek v oběhu. Bankovky 500 eur v oběhu, jejichž celková hodnota činila 288 mld. eur, představovaly zhruba jednu třetinu hodnoty všech bankovek v oběhu.
Eurobankovky nepoužívají jen obyvatelé eurozóny. Euro je mezinárodní měna a některé eurobankovky nakonec doputují do zemí mimo eurozónu, kde také zůstanou.
Podle posledních statistik se odhaduje, že z hlediska hodnoty drží 20–25 % eurobankovek v oběhu lidé mimo eurozónu. Poptávka po eurobankovkách v zahraničí prudce vzrostla v souvislosti s eskalací napětí na finančních trzích v říjnu 2008. Vzrostla citelně mimo členské země EU ve východní Evropě, kde národní měny vůči euru oslabily. Tyto eurobankovky zůstávají v oběhu, což naznačuje, že rezidenti mimo země eurozóny si je ponechávají.
Bankovky se v ekonomice pohybují specifickým způsobem. Komerční banky si je objednávají od centrálních bank a pak je vydávají prostřednictvím bankomatů. Lidé je pak utrácejí např. v obchodech a na dalších místech a obchodníci a další příjemci bankovek je pak zase ukládají u svých bank. Banky je následně vracejí do své příslušné centrální banky, která ověří jejich pravost a způsobilost k oběhu.
Organizace distribučního řetězce hotovosti se v jednotlivých zemích liší a závisí např. na těchto faktorech:
Z těchto důvodů není unifikovaný model distribuce peněz v jednotlivých zemích eurozóny možný.
I přes tyto rozdíly se Eurosystém nadále snaží dosáhnout větší konvergence hotovostních služeb, které národní centrální banky zemí eurozóny nabízejí. Zainteresované strany na národní i evropské úrovni mají možnost vyjádřit své podněty. Vyšší míra harmonizace a integrace umožní zainteresovaným stranám lépe využívat výhod jednotné měny.
Bankovky musejí být pravé a vysoce kvalitní, mají-li mít lidé v ně důvěru. Centrální banky zemí eurozóny proto bankovky kontrolují, aby zajistily jejich pravost a vyřadily bankovky, které jsou poškozené nebo znečištěné.
Ke kontrole přijatých bankovek používají plně automatizované stroje na zpracování bankovek. Tyto stroje bankovky třídí a zajišťují tak vysoký standard kvality. V roce 2010 tak národní centrální banky nahradily asi 5,8 miliard bankovek, které shledaly nevhodnými pro další oběh. Znečištěné nebo poškozené bankovky se likvidují.
